Stálá pohotovostní služba zdarma: 800 100 788Když i pozůstalí musí pod zem:
Izraelský podzemní hřbitov
Har HaMenuchot
Pohřbít své blízké zesnulé je zvyk, který jde napříč snad všemi lidskými kulturami. Najít pro místo posledního odpočinku prostor je někde ovšem dost těžké. Obrat „pohřbít pod zem“ v izraelském Jeruzalémě proto nabývá dost nečekaného významu.
Největší jeruzalémský hřbitov Har HaMenuchot (píše se i jako Har ha-Menuchot) byl založen v roce 1951 na ploše 300 tisíc metrů čtverečních. Za bezmála sedmdesát let existence se rozrostl na současných 580 000 metrů čtverečních a místo posledního odpočinku zde nalezlo 150 tisíc lidí. Kapacita ale ani tak nedostačovala, a tak Izraelci museli sáhnout po zcela originálním řešení – a otevřeli vůbec první moderní podzemní hřbitov.
Chodby delší než 1,5 kilometru
Har HaMenuchot neboli Hora odpočinku je největší jeruzalémský hřbitov, na němž spočine většina židů, kteří žijí ve Svatém městě. Jenže kapacita hřbitova je vyčerpaná a místa pro další zesnulé už jednoduše nejsou. Proto Izraelci hřbitov rozšířili tam, kde je stále místa dost – pod zem!
Pod Horou odpočinku stavbaři vyhloubili gigantický labyrint chodeb, které jsou dohromady dlouhé 1 600 metrů. Tunely jsou šestnáct metrů vysoké a v každém podlaží, vymezeném nutným ochozem, jsou hroby ve třech až čtyřech řadách nad sebou. I v nejparnějším létě tu je stálá teplota 23 °C. Jednotlivá patra propojují eskalátory a prostor je podle prvních návštěvníků velmi vzdušný a citlivě řešený. Počet hrobů v první fázi výstavby dosáhl kapacity 24 tisíc.
Místo v souladu s tradicemi
Hananja Šahor, výkonný ředitel jednoho z tradičních židovských pohřebních společenství, které na hřbitově Har HaMenuchot operují a nazývají se Chevra kadiša, popisuje, jak projekt stavby vznikal: „Už když jsme začali monumentální stavbu plánovat, projednali jsme její podobu s rabíny tak, aby vše bylo stoprocentně v souladu s židovskými tradicemi. Báli jsme se, že sem lidé nebudou chtít chodit, protože to bude působit klaustrofobicky. Zatím ale všichni, kdo v nové podzemní části byli, si pochvalují, že prostor vypadá nádherně. Jsem si jistý, že se tohle bude lidem nakonec líbit víc, než dosavadní způsob pohřbívání.“
Podzemní hřbitov byl otevřen na konci roku 2019 a má se tu konat zhruba 70 % všech pohřbů v Jeruzalémě. Mít hrob na hřbitově Har HaMenuchot je totiž prestižní záležitost a mnoho míst bylo prodaných ještě před oficiálním otevřením. Cena přitom není malá – jeden hrob vyjde v přepočtu na 230 tisíc korun. „Lidé budou umírat asi vždy, takže bude potřeba místo, pokud chcete zachovat zvyky a práva, které každá komunita má. V Izraeli například není běžná kremace, takže zkrátka potřebujete hodně místa,“ lakonicky konstatuje Arik Glazer.
Inspirace do budoucna
Podzemní hřbitov začali Izraelci budovat v roce 2012, kdy už bylo jasné, že se Jeruzalém bez nového prostoru neobejde. Samotná stavba trvala tři roky a vyšla v přepočtu na více než miliardu korun. Velkou část z této sumy zaplatili zahraniční „investoři“ – židé, kteří touží po místě na hřbitově na Hoře odpočinku.
Moderní hřbitov navíc nejenže splňuje všechny požadavky na pohřeb v duchu židovských tradic, ale vrací se dokonce k jeho samotným kořenům, jak vysvětluje izraelský archeolog Amit Reem: „Před třemi nebo dvěma tisíci lety se židovský pohřeb konal ve dvou fázích. Zesnulého nejprve umístili do jeskyně vysekané v jeruzalémské skále, vchod uzavřeli kamenem a po osmi měsících jeskyni otevřeli. V tu dobu už z mrtvého zůstala jen kostra. V druhé fázi pak kosti vyzdvihli a uložili je do malé díry, kterou v jeskyni vyhloubili.“
Stavbaři zatím z hory ukousli jen pět procent prostoru, který má být do budoucna věnován výstavbě podzemního hřbitova. Kdy bude stavba pokračovat, ale zatím není jasné. Vzhledem k tomu, že Izraelci jsou proslulí svými novátorskými technologickými postupy a nápady, je ale velmi pravděpodobné, že podobné projekty odstartují i v dalších izraelských městech.
Svaté pohřební společenství
Chevra kadiša (což v překladu znamená Svaté společenství) je tradiční židovská organizace, která dohlíží na to, aby byla těla zesnulých židů připravena k pohřbu v souladu s tradicemi. Hlavními požadavky jsou úcta k mrtvému tělu, jeho obřadní očištění a oblečení.