Jakou má truchlení úlohu?

Truchlení je přirozená reakce potřebná k tomu, abychom se vyrovnali se ztrátou blízkého, smířili se s ní, přijali ji a s ohledem na ni začali žít život jiný – nový.

Ztráta blízkého člověka nás vrhá do osamocenosti a beznaděje, jakou jsme dosud nepoznali. Žal, který prožíváme je přirozený stav, kterým se duše snaží vyrovnat s bolestnou událostí. Doléhá na nás proto náhle mnoho různých, často i vzájemně si odporujících a velmi silných pocitů. Jsme jakoby zmítáni sem a tam. Čas zármutku proto někteří přirov­návají k horské dráze. Tak rychle a překotně se v nás tyto protikladné emoce střídají. Myšlenky jsou spíše depresivní, odmítáme skutečnost, jsme zmatení, dezorientovaní a vnímáme silně pocit přítomnosti zesnulého.

Každý reaguje na otřes ze smrti blízkoho člověka odlišně. Někomu pomáhá zapojit se hned zase do práce, vrh­nout se do aktivity, jiný toho nebude schopen. Lidé opakovaně dosvědčují, jak podstatná pro ně ale byla možnost se vypovídat. Možnost vyjádřit své pocity a myšlenky o zemřelém a o smrti je velmi důležitá. Někdy cítíme potřebu také znovu a znovu mluvit o zvláštních prožitcích nebo událostech. Zjišťujeme potom, že každým rozhovorem se trochu zmenšuje váha starostí, strachu, smutku nebo hněvu, osamělosti nebo slabosti, nebo se nám alespoň na chvíli uleví. Pokud zjistíme, že v našem okolí není nikdo, komu bychom se mohli svěřovat, snad bychom mohli vyhledat lidi, kteří prožívají po­dobný zármutek a zkušenosti jako my. Skupina pozůstalých se může scházet na­příklad při hospici a může být účinnou pomocí a podporou. Sdílením podobných prožitků se stáváme schopnějšími trpělivě naslouchat jiným a rozumět jim, sdílet s nimi společné starosti a trápení.

Truchlení má své opodstatnění a truchlící člověk by měl být aktivní a pro zvládnutí svého zármutku něco udělat. Obecně lze hovořit o čtyřech úlohách truchlení.

• Přijmout ztrátu jako realitu.
• Prožít zármutek.
• Zadaptovat se ve světě, ve kterém zesnulý schází.
• Citově se odpoutat od zemřelého a investovat city do jiného vztahu.

Cesta časem zármutku může být nesmírně dlouhá a těžká. A tím, co na této cestě budeme takřka nejvíce potřebovat, je trpělivost, vytrvalost a umění všemu dopřát náležitý čas. Jsou-li tyto zmíněné úlohy úspěšně zvládnuty, znamená to, že práce truchlení je u konce. To ale neznamená, že končí smutek nad ztrátou blízkého člověka.

 

Zdroj: http://www.umirani.cz/rady-a-informace/ztrata-blizke-osoby